O AUTOROVI

Jsem odborník v oblasti poskytování a řízení zdravotnické péče a výzkumník v oblasti sociálního akčního výzkumu exponovaných profesí a analogových simulací vesmírných misí. Zajímám se o lidské potřeby v extrémních prostředích. Jsem autorem blogů o zdravotnictví a vědě. Rád píšu o využívání poznatků získaných z vesmírného programu v péči o pacienty na Zemi. Jsem propagátorem ošetřovatelství jako vědy. Zajímám se také o lidské zdroje ve zdravotnictví a odolnost zdravotnických týmů ve stresových podmínkách.

Komunikace vědy:

"Objevujeme vesmír, abychom nakonec objevili sami sebe."

ČLÁNKY A ODKAZY:

Tuesday, May 31, 2016

Kosmický výzkum rozvíjí nové metody diagnostiky osteoporózy


Zemská přitažlivost. Člověk si ani neuvědomuje, jak důležitá pro náš život je. Působení gravitační síly je, kromě jiného, klíčová také pro zdravý vývoj našich kostí. Je známým faktem, že pobyt v prostředí mikrogravitace, například na palubě Mezinárodní kosmické stanice má za následek poměrně veliké ztráty kostních minerálů. Zjistilo se, že astronauti během vesmírné mise přijdou cca o 1% kostní hmoty za měsíc. Tomuto jevu se odborně říká osteoporóza. Ta však trápí zdaleka ne jen astronauty. Kostní  hmotu ztrácí také lidé, kteří jsou, například kvůli dlouhodobému onemocnění, upoutání na lůžko, nebo staří lidé. Tým vědců pod patronací Evropské kosmické agentury (ESA), připravil pro astronauty na ISS experiment, který má za úkol podrobně popsat procesy, ke kterým v kostech astronautů dochází.


Experiment s názvem Early Detection of Osteoporosis in Space, neboli (EDOS). U astronautů před startem do vesmíru a po návratu na Zemi a také u pokusných subjektů, dlouhodobě upoutaných na lůžko v rámci bed-rest studií, jsou pomocí zobrazovací technologie tzv. 3-D peripheral quantitative computed tomography (3DpQCT), detailně vyhodnocovány změny struktury kostí.  Spolu s analýzou biochemických markerů metabolismu kostí pak vědci dostávají ucelenou informaci o tom, co se vlastně v kostech astronautů, ale také lidí ležících na lůžku děje. Na základě těchto poznatků, jsou pak vyvíjena protiopatření, jako je cvičení, dietní opatření a další nové metody, které mají pomoci ubývání kostní hmoty zastavit.

Ale vraťme se ještě k samotné technologii 3DpQCT. ESA podporuje vývoj technologie nového typu 3D skeneru, pomocí kterého budou moci být pořizovány vysoce kvalitní snímky struktury kostí. Zařízení je vyvíjeno v rámci programu s názvem ESA-MAP (Microgravity Applications Programme) a pracují na něm experti z Institutu pro Biomedicínské Inženýrství v Curychu a z firmy Scanco Medical. Primární účel - sledování změn struktury kostní hmoty astronautů před a po dlouhodobé kosmické misi. Jak je to však s většinou technologií, původně vyvíjených pro kosmický program, i 3DpQCT  nalezne uplatnění i v klinické medicíně.

V České republice například osteoporóza postihuje cca 15% mužů a 33% žen ve věku nad 50 let. U sedmdesátiletých vidíme osteoporózu u 39% mužů a 47% žen. Následkem tohoto onemocnění pak dochází ke zlomeninám a to zejména obratlů nebo krčku kosti stehenní. Těmto zlomeninám však lze ve velké míře vhodnými opatřeními předejít. Proto je velmi důležitá včasná diagnostika.

Technologie 3DpQCT podstatně vylepší možnosti diagnostiky již časných stádií osteoporózy. A nejen to. Díky této technologii je také možné průběžně vyhodnocovat efektivitu léčby osteoporózy, jakou jsou např. dietní opatření, podávání vit. D a jiné farmakologické intervence, nebo cvičení. 

Na další informace o tomto zajímavém projektu se můžete podívat např. na stránkách NASA .
(foto: ESA)

Friday, May 13, 2016

Vesmír a stárnutí

Žena, věk 65 let: "Chtěla jsem jet do Prahy, kde jsem si chtěla nechat předepsat léky od svého lékaře." Do Prahy ovšem nedojela. Její cesta skončila na nádraží v Ústí nad Labem. Těsně před vstupem na nástupiště ztratila rovnováhu a zřítila se z jedoucího eskalároru. Otřes mozku, tržná poranění na hlavě a v obličeji a četné pohmožděniny po celém těle. Tentokrát to dopadlo dobře. Nejednou podobné případy končí smrtelně, ať už bezprostředně, nebo v nemocnici na následky komplikací. Uvádí se, že asi 20% lidí ve věku nad 65 let utrpí alespoň jednou za rok pád. Proč vlastně staří lidé padají? I to je otázka, na kterou pomáhá hledat odpověď lékařský výzkum ve vesmíru.

foto:NASA
Píše se datum 29. října 1998, když se ze startovací rampy 39B, vydal do vesmíru raketoplán Discovery. Byla to mise STS-95, která byla zajímavá především tím, že jedním ze členů posádky byl John Glenn. Psal se rok 1962, když Glenn, jako první Američan obletěl Zemi na palubě kosmické lodi Mercury 6 a nyní se jako specialista užitečného zařízení, stal ve svých 77ti letech, nejstarším člověkem, který se podíval do vesmíru. Na vědeckém programu mise se podílel i americký National Institute of Aging, který se věnuje systematickému výzkumu problematiky stárnutí. Jedním z úkolů, který Glenn v rámci mise raketoplánu Discovery plnil, byl výzkum problematiky změn systému udržování rovnováhy, ke kterým dochází během pobytu v prostředí mikrogravitace a po návratu z vesmíru.

Výzkumy ukazují, celou řadu podobností mezi stavem organismu, ve kterém se astronauti vrací z vesmíru a který obecně nazýváme dekondicioning a některými projevy stárnutí a také dlouhodobého upoutání na lůžko. Po návratu z vesmíru astronauti trpí poruchami rovnováhy závratí a nestabilitou chůze. Jde o následek změn citlivosti rovnovážného systému, ke kterým dochází v důsledku pobytu v prostředí mikrogravitace. K těmto změnám dochází již za dobu kratší než 9 dnů. K tomu se přidává pokles citlivosti chodidel, celkový úbytek a oslabení především posturárních svalů. Dalším velmi významným faktorem je celkové snížení funkční kapacity kardiovaskulárního systému. Po návratu lidí z vesmíru u nich můžeme sledovat například projevy tzv. ortostatické hypotenze, tedy snížené schopnosti kardiovaskulárního sytému kompenzovat výkyvy krevního tlaku, ke kterým docházi např. při rychlých změnách gradientu působení gravitační síly.

Podobné příznaky, jaké jsme popisovali výše, vidíme i u běžné populace na Zemi a sice jako průvodní jevy stárnutí, nebo u pacientů, kteří jsou nuceni trávit dlouhou dobu ležením na lůžku. Když se například v rámci tzv. Baltimore Longitudinal Aging Study, na 280 lidech provádělo vyšetření tzv. dynamická postulografie, ukázalo se, že při zavřených očích  probandi popisují subjektivní pocit pádu, tedy první příznaky deficitu rovnováhy. Stejně tak jako u kosmo/astronautů, tak i u starých lidí často vídáme pokles citlivosti v chodidlech. Příčina tohoto jevu je sice rozdílná (nedostatek stimulace v mikrogravitaci u astronautů, versus neuropatie periferních nervů, jakou vídáme například u diabetiků), důsledek je však stejný. Zvýšené riziko pádu, způsobené narušeným vnímáním polohy dolních končetin a s tím související zhoršenou pohybovou koordinací, která je obzvláště patrná při chůzi na nerovném terénu, při překonávání překážek, nebo při řízení auta či vstávání z lůžka.


foto:NASA
Dalším průsečíkem mezi zdravotním stavem astronautů, starými lidmi, či lidmi upoutanými dlouhodobě na lůžko, je narušení normálního spánkového rytmu. Během vesmírných misí, či při experimentech se zdravými lidmi, ležícími dlouhodobě na lůžku (bed-rest studie - simulace některých fyziologických účinků pobytu v prostředí mikrogravitace na lidský organismus) se zjistilo, že existuje síť vzájemných vztahů, mezi nedostatkem posturálních změn a pohybu, nepoměru nečinnosti a aktivity a narušením metabolických procesů, které fungují v souladu s cirkadiánním režimem, tedy s rytmem spánku a bdění. Ukázalo se, že za méně, než 10 dní dojde k úplnému narušení této synchronizace.

Ale vraťme se ještě k problematice pádů. Spolu s ubýváním kostní hmoty, svalové hmoty a síly, vídáme u astronautů či starých lidí, nebo lidí upoutaných na lůžku, také rozvoj progresivní hypovolémie, neboli snižování objemu krve v organismu a také redukci aerobní kapacity organismu. Proč k těmto jevům dochází? Co se hypovolémite týče, tak k té dochází v důsledku přesunů tekutin do horních partií těla, což vyvolá odezvu organismu ve smyslu zvýšeného vylučování moči. To pak vede k rozvoji dehydratace. Podobná věc se děje u lidí, ležících dlouhodobě na lůžku. U starých lidí je to zase problém zhoršeného vnímání pocitu žízně. Spolu s rozvojem tzv. ortostatické hypotenze (náhlý pokles krevního tlaku např. při postavení), způsobené redukcí tzv. baroreflexní senzitivity kardiovaskulárního systému, celkovou slabostí a zpomalením reakcí, tu máme velkou část rizikových faktorů, vedoucích například k pádům.

Když se podíváme na populační vývoj nejen v ČR, ale také v celé Evropě, tak vidíme, že stárneme. To, že se dožíváme vyššího věku je sice fajn, ale co kvalita toho života? Problematika kvality života ve stáří je důležitý soubor otázek, na které nám pomáhá hledat odpovědi (světe div se), také kosmonautika.     

Monday, May 2, 2016

HDBR, aneb na Mars přes postel

BedRest studie, neboli výzkum vlivu dlouhodobého upoutání člověka na lůžko je jednou z metod, která je využívána k simulaci fyziologických účinků mikrogravitace na lidský organismus. Během mnoha let výzkumů vědci získali velké množství cenných poznatků, které nalézají své uplatnění nejen v kosmonautice, ale také v běžné, klinické medicíně a v ošetřovatelské péči o pacienty na Zemi. Celá problematika je natolik zajímavá, že určitě stojí za to, věnovat jí velkou pozornost i v budoucnu...


Zatímco fyziologické účinky krátkodobého pobytu člověka v prostředí mikrogravitace, jsou díky misím raketoplánů, či pobytům lidí na kosmických stanicích, relativně dobře popsány, vliv dlouhodobého pobytu ve vesmíru, s sebou nese stále mnoho otázek. Nejdelší souvislý pobyt na oběžné dráze absolvoval Valerij Poljakov (437 dní). Nejnovějšími "rekordmany" jsou v tomto ohledu Scott Kelly a Michail Kornienko, Kteří na ISS strávili souvisle 430 dní. Je jasné, že z hlediska potřeb dlouhodobých kosmických misí, trvajících déle, než 3 roky, jako by tomu bylo např. u misí na Mars, jsou k dispozici údaje, získané jen od malého počtu testovacích "subjektů" a čas, který tito astro/kosmonauti ve vesmíru strávili, také není dostatečný. A tak přicházejí je slovu analogové simulace, jako jsou relativně levné a dobře řiditelné bed-rest studie - neboli studie vlivu dlouhodobého uložení člověka na lůžko, které mají velký význam také z hlediska klinického medicínského výzkumu - tedy pro péči o nás, běžné pacienty. Celý článek byl publikován, na webu Kosmonautix.
(Foto: ESA/DLR)

VÝZKUM, VÝSLEDKY, PUBLIKACE:

Nejnovější publikace/prezentace:

•BOHÁČEK, Pavel, 2023. Specifika pracovní zátěže psychiatrických sester [prezentace] , Sjezd vojenské psychiatrie a psychologie, Útav leteckého zdravotnictví - Praha, Pardubice, 20.10. 2023, ev. č: AKPČR/PHA/OK/187/2023
•RADJENOVIČOVÁ, Blanka a Pavel BOHÁČEK, 2023. Pracovní podmínky sester: XV. ročník celostátní konference "Kvalita zdravotní péče a akreditace" [prezentace]. 12.9. 2023. Hotel Occidental Praha 4.